„Jednou bych chtěl stát na tom mostě sám. Cítil bych, jak se do mě opírá studený vítr a zbarvená obloha mi doslova hoří nad hlavou.
Ale můj hlas by se ztratil v nekonečnu, v dálce, kde se nebe potkává se zemí. Možná by ho nikdo neslyšel, možná by se rozplynul ve větru stejně jako moje myšlenky. A přesto bych tam stál, jen já a ticho, jen já a pocit, který neumím pojmenovat.
A možná… možná bych nakonec opravdu křičel. Ne proto, že bych musel, ale proto, že bych konečně mohl.“