Bakaláři

Erasmus+ Mobilita v Turecku

Čeká nás dlouhá cesta do vesničky poblíž města Carsamba v Turecku, kde proběhne 2. část našeho společného projektu “ Music no limit”. Plni sil vyrážíme nejen za sluníčkem 😍😎

Jsme na místě, v příjemném malém hotelu ve městě Carsamba. Máme za sebou velmi dlouhou cestu – vlakem do Vídně, letadlem do Istanbulu s přestupem na 2.let přímo do Carsamby. Někteří letěli jako ostřílení mazáci, pro jiné to byla úplná premiéra 😍😊 Ovšem největším šokem dnešního dne nebyla ani tak první zkušenost se vzlétnutím letadla, jako záchod na tureckém letišti 🤣

“Pojď sem, tahle kabinka je volná”

“Ale tady není záchod”

“A kde by asi byl, kdyz jsme na záchodě?”

“No není tady!”

🥴jo takhle (úplně mě orosilo 🤦‍♀️😵‍💫), noooo tady vypadá záchod takto, říká se mu Turecký záchod…. Zvládli jsme, čůrali jsme jako u keříčku 😄 Nemohli jsme se dočkat příjezdu na hotel, ať se můžeme srovnat se skutečností, jak teda tento týden budeme zvládat záchod 🥴🫢 Když se po ubytování z jednotlivých pokojů začlo ozývat radostné “jééé my máme záchod”, všem se nám opravdu hoooodně ulevilo😎😄 Dnes byl dlouhý den….Teď už jen sprcha a hajdy do peřin, nabrat síly na zítřejší program. Moc se těšíme 😊

První den naší zahraniční návštěvy jsme se probudili do krásného, slunečného rána. Snídaně v hotelu s krásným výhledem z terasy. Vše probíhalo v duchu poznávání nejen tureckých, ale i místních tradic. Měli jsme možnost setkat se s tradičními tureckými hudebními nástroji, pokrmy a oblečením, které při připraveném programu předváděly samy děti místní partnerské školy. Prohlédli jsme si školu, školku i nejbližší okolí malé vesnice, kde není zvláštností, že si při jízdě autem po hlavní silnici počkáte, než si kravička nebo husy přejdou přes silnici… my jsme překvapeni byli🤔🤷‍♀️ Navštívili jsme i mešitu, (to místo odkud několikrát denně slýcháme zpěvy po celém městě)…. celou jsme si ji s místním průvodcem a povídáním prohlédli i zevnitř. Ale co nás zaujalo úplně nejvíc? Fíky😍….. čerstvé fíky, které jsme ochutnávali rovnou utržené ze stromu… a byly neuvěřitelné😍😎 A víte co? S těmi sušenými, co známe my, se nedají vůbec srovnat🤷‍♀️….. Panečku, ty byly. Co nás čeká zítra? Ještě nevíme, ale už se nemůžeme dočkat😊

V pondělí odpoledne se k nám již přidala výprava z Rumunska- už jsme kompletní.

Ráno na snídani bylo mnohem rušněji než předchozí den. Stůl připravený pro naši návštěvu (Teda myslím si, že byl pro nás podle spojených stolů a 20 židlí. Nás je dohromady 20, tím pádem si to možná myslím dobře? 🤷‍♀️) obsadily 4 turecké slečny. A protože je naprosto jasné, že čím méně nás je, tím více místa zabereme, zvolili jsme opačnou taktiku – všech 10 nás, českých výletníků, se nás nacpalo k jednomu stolečku (důkaz přikládám na fotce, a ano vidíte 8 talířů, ale v době pořizování snímku si kluci z 301 nejspíš teprve čistili zuby, až pak se přidali k nám, takže vážně 10😎).

Po snídani nás vyzvedl autobus a odvezl nás do partnerské školy- ted už nás všude přítomné zvířectvo nepřekvapilo, taky už to známe, že? 😉😎

Dopolední výlet po historické částí Carsamby, po místním tržišti- kde se nám konečně podařilo vyměnit eura za místní měnu a můžeme vesele nakupovat. Ono je dost těžké se tady vůbec domluvit, protoze anglicky umí 1 obyvatel z 356 (a ne není to paní na recepci 🤷‍♀️🤣).

Oběd jsme měli domluvený v místní restauraci – vyzkoušeli jsme originál döner- ano, velmi nečekaně- byl úplně jiný a ještě navíc s rýží😄Při odpoledním výletě v Národním parku jsme si mohli pohladit koně, užít si procházku krásnou přírodou a ještě nakoupit nějaké suvenýry na památku😊

Pak už jen večeře a odpočinek…

Ve středu se nám obloha trošku zatáhla. Zrovna ve středu🤦‍♀️. Na tu se všichni těšili od doby, kdy jsme dostali plánovaný časový rozvrh, už někdy v půlce srpna🤷‍♀️ – máme jít k moři😍😍… nebo jsme si to tak jako mysleli, podle věty -16:00 tour the beach… nooo, takže jdeme k moři, že jo? 😄

Oukej, do 16:00 daleko, tak pojdme postupně😉😄

Po včerejší zkušenosti, jsme si srazili stoly a vrhli se snídat( byste nevěřili, jaký jsou čokoládové kuličky popoháněč, aby děti u snídaně, to co si ukousnou, začly i kousat😄). Autobus nás vyzvedl před hotelem a zavezl do města Samsun, kde se to nejočekávanější mělo uskutečnit😍

Tak, nejdříve proběhla návštěva Muzea hraček, Muzea města, Muzea na lodi, Muzea kávy,… bylo jich dost. Na děti malinko více než dost, ale byli šikovní, statečně se rozhlíželi kolem sebe a mile se usmívali( to jsme se naučili hned první den ve škole😄– ve sborovně jsme seděli docela dlouho a byli už dost nevrlí- co tady jako máme dělat? Seď a hezky se usmívej, oni nás za chvilku někam odvedou🤷‍♀️😄), takže tohle umíme 😉😄 a stejně už se všichni viděli v moři😄. Čekalo nás kafíčko a svačinka v příjemném parku, kde se nám nakonec podařilo děti přesvědčit, že těch 5 kilo kaštanů brát domů fakt nebudeme🤦‍♀️😄

Pak oběd v restauraci s krásným výhledem na město, cesta lanovkou, Muzeum Amazonek …. A to moře teda? Je 16:00🤔…Jako je pravda, že k Amazonkám se šlo po molu, blízko moře, ale to nebyla ta “tour the beach”, že ne🫢🥺🤦‍♀️ Nooo, tak dobře asi jo.🥴 Nastupujeme do autobusu a odjíždíme🥺🤷‍♀️

Pomalu dětem vysvětlujeme, že teda to bylo asi všechno… jsou stateční, hodně smutní, ale stateční…ani jedna slza😘 Autobus nás vysadil u tržiště🤦‍♀️ Pecka, fakt 🤦‍♀️…to jsme si všichni přáli. “Polské tržiště” s hadrama a umělýma kvitkama, fakt jo. Rumunsko zmizelo v uličkách tržnice, 🤦‍♀️říkám, že jsme si to evidentně přáli, akorát ne všichni no🤷‍♀️

Jak dlouho máme čas? Hodinu? Oukej, pojďme najít něco, kde si vlezou aspoň po kotníky. Vyběhli jsme směrem k moři… tak jako žádná hitparáda to nebyla, ale bylo to moře😄 Na srazu nadšených nakupujících jsme si dali zmrzku a můžeme teda jet… Večeříme ve městě, autobus nás veze krásnou beach uličkou- z jedné strany moře z druhé krásné bary a restaurace. Aha? Tohle je beach tour? 🤨

Autobus zastavuje, můžeme se cestou do restaurace kolem moře a pláže projít.

Cože? Jako vážně? Vážně???

Počkat, oni vážně nechají turisty ze země, kde moře nemají a mají s sebou děti natěšené hlavně na moře, oni nás nechají se kolem projít a koukat? 🤦‍♀️ No nene!!! My bychom chtěli děti aspoň malinko nechat počvachat. Přidávají se k nám i šílení nákupčí. Společnými silami jsme naši průvodkyni udolali a byť velmi neochotně, ale svolila.

Joooooo, děcka honem, máme jen chvilku než půjdeme na večeři😍😍 Moře jsme si užili všichni – někteří poprvé a někteří plnými doušky 😉🤣

Krásné slunečné ráno, snídaně a můžeme se vrhnout na další výlety.

Dnes v rozpise stálo prohlídka Ünye.

Jeli jsme dlouho, opravdu dlouho po silnici, která mířila někam do hor (jeeee to bude nějaká horská vesnička, to bude hezké a ten výhled 😍). Ne no🤦‍♀️🤣. Naprosto nečekaně náš odhad vyjíměčně nevyšel 😉🤣

Výhled byl nádherný, ale…

My jsme sice mířili do Ünye (a město to je, to jsme hledali v mapách😄), ale aby nám nebylo líto, že dnes není žádné muzeum, vzali jsme to přes památník místního významného básníka vysoko v horách. Krása 😉… viděli jsme pakobylku😍( ne všichni na živo, samozřejmě, ale všichni na fotce😉)

Následoval odjezd z hor zpět dolů na hlavní silnici, kde není potřeba troubit, když odbočujete, protože tam není kde odbočit.🤷‍♀️😄

Po nespočetném množství nejrůznějších modelů aut, autobusů se zlatými volanty, traktorů, kraviček, … jsme dorazili do hezkého přímořského města Ünye. Město s krásnými stezkami kolem moře. To byly výhledy😍… do toho jasně modrá obloha a delfíni 😍😍😍

Vážně, v moři si poskakovala parta delfínů, nádhera😍

Naše cesty vedly dál k další úžasné vyhlídce doplněné, pro změnu kotvou (opět památník, ale ta vyhlídka😍😄)

Prohlídka mola (ano s památníkem😄).

Oběd v restauraci s vyhlídkou na moře, kterého jsme se nakonec i dočkali- sice s kratší půlhodinovou procházkou u moře, po asi hodinovém čekání🤦‍♀️… ale za to máme krásné fotky s názvem města (aspoň nám nebude chybět ve sbírce😉), na velkých kamenech u břehu…A najednou prozvonění…. Jooooooo oběd😄… není možné😄…už jsme měli vážně hlad. Rychlým krokem se vracíme hladoví k restauraci… děti dostaly oběd, my dospělí jsme si dali ještě hladovou půlhodinku a konečně jsme dostali jídlo taky…nakonec i kafe a zákusek, jako omluvu za tak dlouhé čekání… to ovšem ne úplně rádi viděli naši spolucestovatelé, kteří byli po obedě už v dobu, než my jsme se vydávali pořídit pár fotek.. takže poslední hodinu netrpělivě přešlapovali a velmi významnými pohledy nám naznačovali, že se jim zdá, že jako malinko zdržujeme🤷‍♀️😄…. Kávička vypita- češi mohou vyrazit 🤣

Další plán MUZEUM🤦‍♀️…. Anoooo, prosím, pojďme, po skoro 3hodinách sezení v restauraci na prohlídku dalšího muzea, to se dětem bude moooc libit 🤷‍♀️🤦‍♀️

Naštěstí se nechali udolat a místo muzea svolili naši průvodci, že teda nemusíme (další muzeum, v už dávno nepočítané řadě😄)… náhradní plán – moře a mušličky🥳😍😄

Večer na hotelu rychlá sprcha, načančkat se a fičeli jsme na slavnostní závěrečnou večeři. V krásné restauraci jsme dostali výborné jídlo, dárečky a certifikáty. Rozloučili jsme se s Rumuny a hurááá do říše snů.

Krásné slunečné ráno úplně vybízelo ke dni strávenému na pláži…😊

Takže plán byl jasný😄

Je to až neuvěřitelné, ale ano, bylo moře😍🥳😍

Po snídani nás u hotelu vyzvedl autobus a my, nabaleni ručníkama, svačinou, šáčkama na mušle a náhradníma spoďárama, jsme si to namířili na pláž v Samsunu.

Moc hezké místo, úplně nejhezčí ze všech, kde jsme se zatím dožadovali alespoň smočení palečku😄… nádhera😍… krásná pláž, úžasné vlny, jasná obloha a těch mušlí všude 😍

Děti měly jasno – některé chtěly najít a posbírat co nejvíce mušlí, některé proskákat co nejvíce vln a některé vypít co nejvíce moře… proti gustu…🤷‍♀️🤣

Pozorovali jsme malinké maskované rybičky i medúzy.

Užili jsme si moře se vším všudy, konečně 😍

A protože si někteří jezdí oslavovat do Turecka narozeniny, večerní párty byla jasná… všichni se moc těšili, jen úplně nevěděli na co přesně, protože překvapení je k tomu, aby byli překvapení 🤷‍♀️, takže si museli počkat, neprozradili jsme 😊😄

Čas oběda… dětem jsme vytřepali písek ze všech dostupných míst, osušili je, převlékli a vyrazili jsme se najíst. Ne úplně ukázkově, vím, ale když je ten slavnostní den🫣😄… a dětem tak zářila očka, že nešlo odolat😇😉😄

O půl 3 nás vyzvedne autobus, musíme stihnout ještě zmrzku, tak šup šup… máme hotovo, čekáme odvoz. Vše krásně klape podle plánu, stihneme i sprchu, hezky se obléknout a hurá na překvápko😊

Přijel v 5🤦‍♀️🤷‍♀️…. Vůbec nevadí, že máme na 5 hodin domluvený program v 50km vzdáleném městě, však v pohodě ne? 🤦‍♀️

Rychle jsme sháněli někoho, kdo skočí vyřídit, že vážně příjdeme, ať na nás počkají, že budeme mít malilinko zpoždění🤦‍♀️😄.Podařilo se, pan ředitel z patrnerské školy to vyřídil… dobře, tak už jsme klidní🤦‍♀️😄

Autobus nás dovezl ne do hotelu, ale přímo před domluvenou cukrárnu… paráda, slaní a upocení jsme se vřítili před cukrárnu. Bláto z bot, které děti stihly nabalit na boty snad po kilech, když si při čekání na odvoz hrály v trávě s klackama a s panáčkama od oběda, jsme odupali před vchodem a obsadili jsme rezervovaný stůl…uf, jsme tady…. Milý pan cukrárník dětem nachystal malou domácí zmrzku a vše mohlo vypuknout😊

Když měly děti slízáno, přišlo to…. Dort, svíčky, prskavky, zpěv a dětské šáňo 🥳🥂😍

Radost v očích byla nepopsatelná a moc jsme si to užili, dort byl výborný😍

No nic, musíme rychle na hotel-sprcha, sbalit kufry a rychle spát…. Ráno vstáváme opravdu hodně brzy.

Snad tentokrát odvoz bude včas, jinak tady ještě pár dní zůstaneme 😄

Budík zazvonil opravdu velmi brzy. Čas 4:00 (v ČR vlastně 3:00, protože jsme měli časový posun +1 hodinu) to není nic, co byste chtěli vidět na budíku a hlavně slyšet ten zvuk🤦‍♀️ v sobotu ráno.