Čeká nás dlouhá cesta do vesničky poblíž města Carsamba v Turecku, kde proběhne 2. část našeho společného projektu “ Music no limit”. Plni sil vyrážíme nejen za sluníčkem

Jsme na místě, v příjemném malém hotelu ve městě Carsamba. Máme za sebou velmi dlouhou cestu – vlakem do Vídně, letadlem do Istanbulu s přestupem na 2.let přímo do Carsamby. Někteří letěli jako ostřílení mazáci, pro jiné to byla úplná premiéra Ovšem největším šokem dnešního dne nebyla ani tak první zkušenost se vzlétnutím letadla, jako záchod na tureckém letišti

“Pojď sem, tahle kabinka je volná”

“Ale tady není záchod”

“A kde by asi byl, kdyz jsme na záchodě?”

“No není tady!”

jo takhle (úplně mě orosilo ), noooo tady vypadá záchod takto, říká se mu Turecký záchod…. Zvládli jsme, čůrali jsme jako u keříčku Nemohli jsme se dočkat příjezdu na hotel, ať se můžeme srovnat se skutečností, jak teda tento týden budeme zvládat záchod Když se po ubytování z jednotlivých pokojů začlo ozývat radostné “jééé my máme záchod”, všem se nám opravdu hoooodně ulevilo Dnes byl dlouhý den….Teď už jen sprcha a hajdy do peřin, nabrat síly na zítřejší program. Moc se těšíme

První den naší zahraniční návštěvy jsme se probudili do krásného, slunečného rána. Snídaně v hotelu s krásným výhledem z terasy. Vše probíhalo v duchu poznávání nejen tureckých, ale i místních tradic. Měli jsme možnost setkat se s tradičními tureckými hudebními nástroji, pokrmy a oblečením, které při připraveném programu předváděly samy děti místní partnerské školy. Prohlédli jsme si školu, školku i nejbližší okolí malé vesnice, kde není zvláštností, že si při jízdě autem po hlavní silnici počkáte, než si kravička nebo husy přejdou přes silnici… my jsme překvapeni byli Navštívili jsme i mešitu, (to místo odkud několikrát denně slýcháme zpěvy po celém městě)…. celou jsme si ji s místním průvodcem a povídáním prohlédli i zevnitř. Ale co nás zaujalo úplně nejvíc? Fíky….. čerstvé fíky, které jsme ochutnávali rovnou utržené ze stromu… a byly neuvěřitelné A víte co? S těmi sušenými, co známe my, se nedají vůbec srovnat….. Panečku, ty byly. Co nás čeká zítra? Ještě nevíme, ale už se nemůžeme dočkat

V pondělí odpoledne se k nám již přidala výprava z Rumunska- už jsme kompletní.

Ráno na snídani bylo mnohem rušněji než předchozí den. Stůl připravený pro naši návštěvu (Teda myslím si, že byl pro nás podle spojených stolů a 20 židlí. Nás je dohromady 20, tím pádem si to možná myslím dobře? ) obsadily 4 turecké slečny. A protože je naprosto jasné, že čím méně nás je, tím více místa zabereme, zvolili jsme opačnou taktiku – všech 10 nás, českých výletníků, se nás nacpalo k jednomu stolečku (důkaz přikládám na fotce, a ano vidíte 8 talířů, ale v době pořizování snímku si kluci z 301 nejspíš teprve čistili zuby, až pak se přidali k nám, takže vážně 10).

Po snídani nás vyzvedl autobus a odvezl nás do partnerské školy- ted už nás všude přítomné zvířectvo nepřekvapilo, taky už to známe, že?

Dopolední výlet po historické částí Carsamby, po místním tržišti- kde se nám konečně podařilo vyměnit eura za místní měnu a můžeme vesele nakupovat. Ono je dost těžké se tady vůbec domluvit, protoze anglicky umí 1 obyvatel z 356 (a ne není to paní na recepci ).

Oběd jsme měli domluvený v místní restauraci – vyzkoušeli jsme originál döner- ano, velmi nečekaně- byl úplně jiný a ještě navíc s rýžíPři odpoledním výletě v Národním parku jsme si mohli pohladit koně, užít si procházku krásnou přírodou a ještě nakoupit nějaké suvenýry na památku

Pak už jen večeře a odpočinek…

Ve středu se nám obloha trošku zatáhla. Zrovna ve středu. Na tu se všichni těšili od doby, kdy jsme dostali plánovaný časový rozvrh, už někdy v půlce srpna – máme jít k moři… nebo jsme si to tak jako mysleli, podle věty -16:00 tour the beach… nooo, takže jdeme k moři, že jo?

Oukej, do 16:00 daleko, tak pojdme postupně

Po včerejší zkušenosti, jsme si srazili stoly a vrhli se snídat( byste nevěřili, jaký jsou čokoládové kuličky popoháněč, aby děti u snídaně, to co si ukousnou, začly i kousat). Autobus nás vyzvedl před hotelem a zavezl do města Samsun, kde se to nejočekávanější mělo uskutečnit

Tak, nejdříve proběhla návštěva Muzea hraček, Muzea města, Muzea na lodi, Muzea kávy,… bylo jich dost. Na děti malinko více než dost, ale byli šikovní, statečně se rozhlíželi kolem sebe a mile se usmívali( to jsme se naučili hned první den ve škole– ve sborovně jsme seděli docela dlouho a byli už dost nevrlí- co tady jako máme dělat? Seď a hezky se usmívej, oni nás za chvilku někam odvedou), takže tohle umíme a stejně už se všichni viděli v moři. Čekalo nás kafíčko a svačinka v příjemném parku, kde se nám nakonec podařilo děti přesvědčit, že těch 5 kilo kaštanů brát domů fakt nebudeme

Pak oběd v restauraci s krásným výhledem na město, cesta lanovkou, Muzeum Amazonek …. A to moře teda? Je 16:00…Jako je pravda, že k Amazonkám se šlo po molu, blízko moře, ale to nebyla ta “tour the beach”, že ne Nooo, tak dobře asi jo. Nastupujeme do autobusu a odjíždíme

Pomalu dětem vysvětlujeme, že teda to bylo asi všechno… jsou stateční, hodně smutní, ale stateční…ani jedna slza Autobus nás vysadil u tržiště Pecka, fakt …to jsme si všichni přáli. “Polské tržiště” s hadrama a umělýma kvitkama, fakt jo. Rumunsko zmizelo v uličkách tržnice, říkám, že jsme si to evidentně přáli, akorát ne všichni no

Jak dlouho máme čas? Hodinu? Oukej, pojďme najít něco, kde si vlezou aspoň po kotníky. Vyběhli jsme směrem k moři… tak jako žádná hitparáda to nebyla, ale bylo to moře Na srazu nadšených nakupujících jsme si dali zmrzku a můžeme teda jet… Večeříme ve městě, autobus nás veze krásnou beach uličkou- z jedné strany moře z druhé krásné bary a restaurace. Aha? Tohle je beach tour?

Autobus zastavuje, můžeme se cestou do restaurace kolem moře a pláže projít.

Cože? Jako vážně? Vážně???

Počkat, oni vážně nechají turisty ze země, kde moře nemají a mají s sebou děti natěšené hlavně na moře, oni nás nechají se kolem projít a koukat? No nene!!! My bychom chtěli děti aspoň malinko nechat počvachat. Přidávají se k nám i šílení nákupčí. Společnými silami jsme naši průvodkyni udolali a byť velmi neochotně, ale svolila.

Joooooo, děcka honem, máme jen chvilku než půjdeme na večeři Moře jsme si užili všichni – někteří poprvé a někteří plnými doušky

Krásné slunečné ráno, snídaně a můžeme se vrhnout na další výlety.

Dnes v rozpise stálo prohlídka Ünye.

Jeli jsme dlouho, opravdu dlouho po silnici, která mířila někam do hor (jeeee to bude nějaká horská vesnička, to bude hezké a ten výhled ). Ne no. Naprosto nečekaně náš odhad vyjíměčně nevyšel

Výhled byl nádherný, ale…

My jsme sice mířili do Ünye (a město to je, to jsme hledali v mapách), ale aby nám nebylo líto, že dnes není žádné muzeum, vzali jsme to přes památník místního významného básníka vysoko v horách. Krása … viděli jsme pakobylku( ne všichni na živo, samozřejmě, ale všichni na fotce)

Následoval odjezd z hor zpět dolů na hlavní silnici, kde není potřeba troubit, když odbočujete, protože tam není kde odbočit.

Po nespočetném množství nejrůznějších modelů aut, autobusů se zlatými volanty, traktorů, kraviček, … jsme dorazili do hezkého přímořského města Ünye. Město s krásnými stezkami kolem moře. To byly výhledy… do toho jasně modrá obloha a delfíni

Vážně, v moři si poskakovala parta delfínů, nádhera

Naše cesty vedly dál k další úžasné vyhlídce doplněné, pro změnu kotvou (opět památník, ale ta vyhlídka)

Prohlídka mola (ano s památníkem).

Oběd v restauraci s vyhlídkou na moře, kterého jsme se nakonec i dočkali- sice s kratší půlhodinovou procházkou u moře, po asi hodinovém čekání… ale za to máme krásné fotky s názvem města (aspoň nám nebude chybět ve sbírce), na velkých kamenech u břehu…A najednou prozvonění…. Jooooooo oběd… není možné…už jsme měli vážně hlad. Rychlým krokem se vracíme hladoví k restauraci… děti dostaly oběd, my dospělí jsme si dali ještě hladovou půlhodinku a konečně jsme dostali jídlo taky…nakonec i kafe a zákusek, jako omluvu za tak dlouhé čekání… to ovšem ne úplně rádi viděli naši spolucestovatelé, kteří byli po obedě už v dobu, než my jsme se vydávali pořídit pár fotek.. takže poslední hodinu netrpělivě přešlapovali a velmi významnými pohledy nám naznačovali, že se jim zdá, že jako malinko zdržujeme…. Kávička vypita- češi mohou vyrazit

Další plán MUZEUM…. Anoooo, prosím, pojďme, po skoro 3hodinách sezení v restauraci na prohlídku dalšího muzea, to se dětem bude moooc libit

Naštěstí se nechali udolat a místo muzea svolili naši průvodci, že teda nemusíme (další muzeum, v už dávno nepočítané řadě)… náhradní plán – moře a mušličky

Večer na hotelu rychlá sprcha, načančkat se a fičeli jsme na slavnostní závěrečnou večeři. V krásné restauraci jsme dostali výborné jídlo, dárečky a certifikáty. Rozloučili jsme se s Rumuny a hurááá do říše snů.