Čeká nás dlouhá cesta do vesničky poblíž města Carsamba v Turecku, kde proběhne 2. část našeho společného projektu “ Music no limit”. Plni sil vyrážíme nejen za sluníčkem
Jsme na místě, v příjemném malém hotelu ve městě Carsamba. Máme za sebou velmi dlouhou cestu – vlakem do Vídně, letadlem do Istanbulu s přestupem na 2.let přímo do Carsamby. Někteří letěli jako ostřílení mazáci, pro jiné to byla úplná premiéra Ovšem největším šokem dnešního dne nebyla ani tak první zkušenost se vzlétnutím letadla, jako záchod na tureckém letišti
“Pojď sem, tahle kabinka je volná”
“Ale tady není záchod”
“A kde by asi byl, kdyz jsme na záchodě?”
“No není tady!”
jo takhle (úplně mě orosilo ), noooo tady vypadá záchod takto, říká se mu Turecký záchod…. Zvládli jsme, čůrali jsme jako u keříčku Nemohli jsme se dočkat příjezdu na hotel, ať se můžeme srovnat se skutečností, jak teda tento týden budeme zvládat záchod Když se po ubytování z jednotlivých pokojů začalo ozývat radostné “jééé my máme záchod”, všem se nám opravdu hoooodně ulevilo Dnes byl dlouhý den….Teď už jen sprcha a hajdy do peřin, nabrat síly na zítřejší program. Moc se těšíme
První den naší zahraniční návštěvy jsme se probudili do krásného, slunečného rána. Snídaně v hotelu s krásným výhledem z terasy. Vše probíhalo v duchu poznávání nejen tureckých, ale i místních tradic. Měli jsme možnost setkat se s tradičními tureckými hudebními nástroji, pokrmy a oblečením, které při připraveném programu předváděly samy děti místní partnerské školy. Prohlédli jsme si školu, školku i nejbližší okolí malé vesnice, kde není zvláštností, že si při jízdě autem po hlavní silnici počkáte, než si kravička nebo husy přejdou přes silnici… my jsme překvapeni byli Navštívili jsme i mešitu, (to místo odkud několikrát denně slýcháme zpěvy po celém městě)…. celou jsme si ji s místním průvodcem a povídáním prohlédli i zevnitř. Ale co nás zaujalo úplně nejvíc? Fíky….. čerstvé fíky, které jsme ochutnávali rovnou utržené ze stromu… a byly neuvěřitelné A víte co? S těmi sušenými, co známe my, se nedají vůbec srovnat….. Panečku, ty byly. Co nás čeká zítra? Ještě nevíme, ale už se nemůžeme dočkat
Ráno na snídani bylo mnohem rušněji než předchozí den. Stůl připravený pro naši návštěvu (Teda myslím si, že byl pro nás podle spojených stolů a 20 židlí. Nás je dohromady 20, tím pádem si to možná myslím dobře? ) obsadily 4 turecké slečny. A protože je naprosto jasné, že čím méně nás je, tím více místa zabereme, zvolili jsme opačnou taktiku – všech 10 nás, českých výletníků, se nás nacpalo k jednomu stolečku (důkaz přikládám na fotce, a ano vidíte 8 talířů, ale v době pořizování snímku si kluci z 301 nejspíš teprve čistili zuby, až pak se přidali k nám, takže vážně 10).
Po snídani nás vyzvedl autobus a odvezl nás do partnerské školy- ted už nás všude přítomné zvířectvo nepřekvapilo, taky už to známe, že?
Uvítací ceremoniál dětí a učitelů školy byl spojený s tancem a ukázkou místních krojů. Proběhla prezentace školy. Dohodli jsme se na na harmonogramu setkání. Dostali jsme materiály a informace o turecké kultuře a systému vzdělávání.
Oběd jsme měli domluvený v místní restauraci – vyzkoušeli jsme originál döner- ano, velmi nečekaně- byl úplně jiný a ještě navíc s rýží Při odpoledním výletě v Národním parku jsme si mohli pohladit koně, užít si procházku krásnou přírodou a ještě nakoupit nějaké suvenýry na památku
Pak už jen večeře a odpočinek…
Ve středu se nám obloha trošku zatáhla. Zrovna ve středu. Na tu se všichni těšili od doby, kdy jsme dostali plánovaný časový rozvrh, už někdy v půlce srpna – máme jít k moři… nebo jsme si to tak jako mysleli, podle věty -16:00 tour the beach… nooo, takže jdeme k moři, že jo?
Oukej, do 16:00 daleko, tak pojdme postupně
Po včerejší zkušenosti, jsme si srazili stoly a vrhli se snídat( byste nevěřili, jaký jsou čokoládové kuličky popoháněč, aby děti u snídaně, to co si ukousnou, začly i kousat). Autobus nás vyzvedl před hotelem a zavezl do města Samsun, kde se to nejočekávanější mělo uskutečnit
Tak, nejdříve proběhla návštěva jednotlivých tříd, kde jsme měli workshop tureckého zeměpisu. S dětmi jsme hodnotili uběhlé dny, co jsme se nového dozvěděli a jak to zkusíme využít u nás ve školce. Na děti byla aktivita malinko více než dost, ale byli šikovní, statečně se rozhlíželi kolem sebe a mile se usmívali (to jsme se naučili hned první den ve škole– ve sborovně jsme seděli docela dlouho a byli už dost nevrlí – co tady jako máme dělat? Seď a hezky se usmívej, oni nás za chvilku někam odvedou), takže tohle umíme a stejně už se všichni viděli v moři.
Čekalo nás kafíčko a svačinka v příjemném parku, kde se nám nakonec podařilo děti přesvědčit, že těch 5 kilo kaštanů brát domů fakt nebudeme
Pak oběd v restauraci s krásným výhledem na město, cesta lanovkou, Muzeum Amazonek …. A to moře teda? Je 16:00…Jako je pravda, že k Amazonkám se šlo po molu, blízko moře, ale to nebyla ta “tour the beach”, že ne Nooo, tak dobře asi jo. Nastupujeme do autobusu a odjíždíme
Pomalu dětem vysvětlujeme, že teda to bylo asi všechno… jsou stateční, hodně smutní, ale stateční…ani jedna slza Autobus nás vysadil u tržiště Pecka, fakt …to jsme si všichni přáli. “Polské tržiště” s hadrama a umělýma kvitkama, fakt jo. Rumunsko zmizelo v uličkách tržnice, říkám, že jsme si to evidentně přáli, akorát ne všichni no
Jak dlouho máme čas? Hodinu? Oukej, pojďme najít něco, kde si vlezou aspoň po kotníky. Vyběhli jsme směrem k moři… tak jako žádná hitparáda to nebyla, ale bylo to moře Na srazu nadšených nakupujících jsme si dali zmrzku a můžeme teda jet… Večeříme ve městě, autobus nás veze krásnou beach uličkou- z jedné strany moře z druhé krásné bary a restaurace. Aha? Tohle je beach tour?
Autobus zastavuje, můžeme se cestou do restaurace kolem moře a pláže projít.
Cože? Jako vážně? Vážně???
Počkat, oni vážně nechají turisty ze země, kde moře nemají a mají s sebou děti natěšené hlavně na moře, oni nás nechají se kolem projít a koukat? No nene!!! My bychom chtěli děti aspoň malinko nechat počvachat. Přidávají se k nám i šílení nákupčí. Společnými silami jsme naši průvodkyni udolali a byť velmi neochotně, ale svolila.
Joooooo, děcka honem, máme jen chvilku než půjdeme na večeři Moře jsme si užili všichni – někteří poprvé a někteří plnými doušky
Krásné slunečné ráno, snídaně a můžeme se vrhnout na další výlety.
Dnes v rozpise stálo prohlídka Ünye.
Jeli jsme dlouho, opravdu dlouho po silnici, která mířila někam do hor (jeeee to bude nějaká horská vesnička, to bude hezké a ten výhled ). Ne no. Naprosto nečekaně náš odhad výjimečně nevyšel
Výhled byl nádherný, ale…
My jsme sice mířili do Ünye (a město to je, to jsme hledali v mapách), ale aby nám nebylo líto, že dnes není žádné muzeum, vzali jsme to přes památník místního významného básníka vysoko v horách. Krása … viděli jsme pakobylku( ne všichni na živo, samozřejmě, ale všichni na fotce)
V muzeu jsme měli druhý workshop zaměřený na turecké dějiny a dále pak workshop zaměřený na tradiční hudbu a tanec. Děti a učitelé museli zpívat. no, spíše se pokoušeli. Všichni jsme se nasmáli.
Následoval odjezd z hor zpět dolů na hlavní silnici, kde není potřeba troubit, když odbočujete, protože tam není kde odbočit.
Po nespočetném množství nejrůznějších modelů aut, autobusů se zlatými volanty, traktorů, kraviček, … jsme dorazili do hezkého přímořského města Ünye. Město s krásnými stezkami kolem moře. To byly výhledy… do toho jasně modrá obloha a delfíni
Vážně, v moři si poskakovala parta delfínů, nádhera
Naše cesty vedly dál k další úžasné vyhlídce doplněné, pro změnu kotvou (opět památník, ale ta vyhlídka)
Prohlídka mola (ano s památníkem).
Oběd v restauraci s vyhlídkou na moře, kterého jsme se nakonec i dočkali- sice s kratší půlhodinovou procházkou u moře, po asi hodinovém čekání… ale za to máme krásné fotky s názvem města (aspoň nám nebude chybět ve sbírce), na velkých kamenech u břehu…A najednou prozvonění…. Jooooooo oběd… není možné…už jsme měli vážně hlad. Rychlým krokem se vracíme hladoví k restauraci… děti dostaly oběd, my dospělí jsme si dali ještě hladovou půlhodinku a konečně jsme dostali jídlo taky…nakonec i kafe a zákusek, jako omluvu za tak dlouhé čekání… to ovšem ne úplně rádi viděli naši spolucestovatelé, kteří byli po obedě už v dobu, než my jsme se vydávali pořídit pár fotek.. takže poslední hodinu netrpělivě přešlapovali a velmi významnými pohledy nám naznačovali, že se jim zdá, že jako malinko zdržujeme…. Kávička vypita- češi mohou vyrazit
Další plán MUZEUM…. Anoooo, prosím, pojďme, po sezení v restauraci na prohlídku dalšího muzea, to se dětem bude moooc libit
Krásné slunečné ráno úplně vybízelo ke dni strávenému na pláži…
Takže plán byl jasný
Je to až neuvěřitelné, ale ano, bylo moře
Dnes nás čekala návštěva hudebních tříd a společné zpívání v nich. Partnerská škola nám udělala mini představení z tradičních tureckých písní zpívaných jejich dětmi. V menších skupinkách jsme přemýšleli nad tradičními výjevy a snažili jsme se uhodnout, co asi vyjadřují.
Odpoledne nás u hotelu vyzvedl autobus a my, nabaleni ručníkem, svačinou, sáčky na mušle a náhradníma spoďárama, jsme si to namířili na pláž v Samsunu.
Moc hezké místo, úplně nejhezčí ze všech, kde jsme se zatím dožadovali alespoň smočení palečku… nádhera… krásná pláž, úžasné vlny, jasná obloha a těch mušlí všude
Děti měly jasno – některé chtěly najít a posbírat co nejvíce mušlí, některé proskákat co nejvíce vln a některé vypít co nejvíce moře… proti gustu…
Pozorovali jsme malinké maskované rybičky i medúzy.
Užili jsme si moře se vším všudy, konečně
Později odpoledne jsme měli velké setkání s našimi partnerskými školami Udělali jsme společné zhodnocení celého týdne. Rodiče místních dětí nám donesli na ochutnávku lokální pochutiny. Děti si na některých pochutnaly, ale některé jim moc nechutnaly.
Večerní párty byla jasná… všichni se moc těšili, jen úplně nevěděli na co přesně, protože překvapení je k tomu, aby byli překvapení , takže si museli počkat, neprozradili jsme Jedna naše malá krasavice měla narozeniny.
Autobus nás dovezl ne do hotelu, ale přímo před domluvenou cukrárnu… paráda, slaní a upocení jsme se vřítili před cukrárnu. Bláto z bot, které děti stihly nabalit na boty snad po kilech, když si při čekání na odvoz hrály v trávě s klackama a s panáčkama od oběda, jsme odupali před vchodem a obsadili jsme rezervovaný stůl…uf, jsme tady…. Milý pan cukrárník dětem nachystal malou domácí zmrzku a vše mohlo vypuknout
Když měly děti slízáno, přišlo to…. Dort, svíčky, prskavky, zpěv a dětské šáňo
Radost v očích byla nepopsatelná a moc jsme si to užili, dort byl výborný
Ranní rychlé probuzení vystřídalo rozloučení s našimi partnery. Dostali jsme krásné certifikáty a mohli jsme vyrazit směr letiště.
Kufry naloženy a můžeme vyrazit na letiště. Před letištěm jsme se rozloučili a vydali se zkontrolovat situaci… vše jak má být, odbavování zrovna začlo. Postavili jsme se do dlouhé fronty a čekali… a postupně se pomalinku posunovali… Jsme na řadě, kufry odevzdány, letenky schovány a my jdeme snídat.
V Istanbulu máme něco málo přes hodinu na přestup…řadíme se do fronty a čekáme. A jestli jsme si mysleli, že v Carsambě to byla fronta, tak to teda ani náhodou, protože, to co bylo tady, se nedalo srovnat- tady byla fronta až za roh, doslova…odhadem fronta tak na 2 a půl hodiny minimálně. Takovou jsem neviděla ani ve filmech, když se čekalo před Tuzexem…Už máme zjištěno, kolik by nás stálo expres odbavení… dobře, pokud se fronta nebude posunovat rychle, jdeme tam…Šlo to až překvapivě rychle. Jsme zkontrolovaní, jdeme si najít náš let a zjistili jsme, že má hodinu zpoždění… Sedli jsme si do haly a čekali jsme…ona ta hodina není zase tak velké zpoždění, když zrovna nemáte na přestup na vlak ve Vídni jen hodinu a půl… začínáme být malinko nervózní, ale tak co už, třeba ještě stíháme všechny spoje, co máme naplánovány na cestu domů.
Čas se blíží, Gate známe, sbíráme si věci a řadíme se do fronty…nastupujeme do letadla…
Ve Vídni jsme trhli snad světový rekord, protože dostat se během 35 minut z letadla, projít pasovou kontrolou, vyzvednout si kufry a ještě s dětmi doběhnout do vlaku 3 minuty před odjezdem – no to teda
Jsme ve vlaku, jedeme… už jen poslední přestup a za pár hodin jsme doma
Dnes jsme buď čekali, seděli nebo běželi, ale jsme doma. Všechno jsme stihli, i když to bylo v některých situacích dost na knap… jsme doma a celý výlet jsme si na plno užili